Naše škola

Studium na naší škole má spoustu výhod – jen se podívej:

Jsme „Google škola“, takže získáš všechny obvyklé služby v „edu“ licenci – Gmail, Učebnu, Disk apod. - když si zvykneš je používat, už se nestane, že „zapomeneš“ úkol doma.

Díky školnímu Microsoft účtu máš po celou dobu licenci k Office 365, včetně možnosti instalovat až na 5 vlastních zařízení (počítač, mobil, …). AjŤáci (obor IT) mají k dispozici i licence z programu Azure Dev Tools for Teaching, kde jsou nejen vývojářské nástroje, ale i operační systémy – takže i nejnovější Windows.

Když budeš pro výuku potřebovat nástroje Adobe Creative Cloud (Photoshop, InDesign, Premiere apod.), máme pro Tebe licenci na školní účet – a můžeš ji využít i doma! Hlavně se to týká výtvarníků (obory PV, PD) a VOŠky, ale také těch, kteří si vyberou odpovídající semináře nebo specializace.

Zejména pro strojaře a TLka (obory S a TL), ale opět i pro zájemce v seminářích – díky školnímu Autodesk účtu můžeš klidně i doma využívat aplikace jako Inventor, AutoCAD a 3ds Max.

Oblíbená aplikace na tvorbu grafiky, dokumentů, prezentací – se školním účtem (EDU licencí) bude hodně nástrojů odemčených (oproti obyčejnému free účtu).

AjŤáci ve výuce prochází kurzy programu Cisco Networking Academy a ti šikovní mohou získat i certifikáty! Například z kurzů počítačových sítí úrovně CCNA 1-3, ale také z hardwaru (IT Essentials) a nebo Linuxu (NDG Linux Essentials). Získané badge (odznáčky) se mohou pěkně vyjímat na Tvém LinkedIn profilu.

Před maturitou budeš znát angličtinu na úrovni B1, případně pokud budeš chtít, klidně i více!

Hlavním důvodem pro zřízení školy byl obecný nedostatek průmyslového školství v oblasti severní Moravy a západního Slezska, neboť na celé Moravě a ve Slezsku byly od 70. let 19. století jen dvě průmyslové školy, v Brně a v dnešním Bielsku – Biale v Polsku. Druhým důvodem bylo to, že se měla stát v Zábřehu určitou protiváhou roku 1894 založeného českého gymnázia. O založení zábřežské průmyslové školy se nejvíce zasloužil továrník Hermann Brass. Již v r. 1894 prohlásil Hermann Grass na schůzi německého společenského a pokrokového spolku, že pro rostoucí město, které nemá žádnou německou střední školu, by zřízení průmyslové školy mechanicko – technického směru bylo jedinou a nad jiné potřebnou věcí jak pomoci kulturně a hospodářsky německému obyvatelstvu. Německé městské zastupitelstvo, jehož byl Grass členem, okamžitě podalo petici rakouskému ministerstvu školství, která však byla zamítnuta. Brass se nevzdal a v říjnu 1896 došlo k založení spolku německé průmyslové školy, který pod vedením předsedy Hermanna Brasse, místopředsedy, zábřežského starosty Karla Stalzera, pokladníka Otto Brasse, staršího Hermannova bratra, a jednatele – učitele Josefa Marschalla zahájil 18. ledna 1897 svoji činnost. Díky značné finanční podpoře Brassů a dalších německých podnikatelů, nejen ze Zábřežska a Šumperska, ale i z celé Moravy a Slezska, z alpských zemí, dokonce i z Německa se zřízení školy stalo otázkou velmi krátké doby.

Hned po povolení zřídit školu vídeňským ministerstvem, v němž se konstatovalo, že škola má spolkem zajištěné finanční prostředky nejen pro stavbu školy, její vnitřní vybavení, ale i na provoz školy pro následujících pět let, byl 11. března téhož roku zahájen výkop základů školní budovy, jejíž stavba byla v roce 1899 dokončena a škola byla vybavena na tehdejší dobu moderními učebnami a dílnami.

Škola zahájila vyučování dnem 28.září 1897 s 31 žáky a třemi učiteli včetně ředitele vyučování.Ve školním roce 1898/99 přibyli další dva učitelé, 1899/1900 jeden a 1900/01 dva, vesměs inženýři z oboru chemie a fyziky (matematiky). Kromě nich měla škola v prvních pěti letech dílenského mistra a dva pomocné učitele, a to stenografie a první pomoci.

Roku 1898 ministerská inspekce zjistila, že škola je dobře vybavena a výuka odpovídá požadavkům kladeným na školu daného typu, takže prvnímu ročníku bylo propůjčeno právo veřejnosti. Vedle obecně vzdělávacích předmětů – němčiny, zeměpisu a dějepisu, byla výuka v prvních dvou ročnících dále zaměřena na matematiku, geometrii a algebru, fyziku a chemii, kreslení. Nejdůležitějšími předměty ve třetím a čtvrtém ročníku byla mechanika, strojírenství, strojírenské kreslení, mechanická technologie, stavitelství, elektrotechnika a zeměměřičství. Dnem 14. prosince 1900 udělilo vídeňské ministerstvo svým výnosem právo veřejnosti pro všechny čtyři ročníky a propůjčilo škole právo provádět maturitní zkoušky a vystavovat státem schválená maturitní vysvědčení.

Dnem 15. února 1902 byla škola provizorně převzata státní správou, po dohodě se spolkem „Německé průmyslové školy v Zábřehu“ (viz založení školy). K definitivnímu převzetí došlo po uzavření jednání mezi ministerstvem a spolkem na přelomu let 1902 a 1903 a to výnosem Ministerstva kultu a vyučování z 19. června 1903. Do vývoje školy zasáhla však 1. světová válka. Čtyři profesoři a učitelé a tři dílenští mistři museli už roku 1914 narukovat. Odpadlo dílenské vyučování a 12. listopadu 1914 byla škola zabrána pro armádu až do 14. ledna 1915 byly pro půldenní výuku uvolněny jen tři učebny.Ve školním roce 1915/16 byla budova sice 14. srpna 1915 armádou vyklizena, ale dílny byly v noci využívány pro zbrojní výrobu, ve dne sloužily pro výuku zámečníků, které potřeboval válečný průmysl. Již 1. prosince 1915 však došlo k opětovnému zabrání budovy armádou, která nechala pouze 5 místností pro výuku. Zato zavedla další předmět – střelbu. V letech 1916/17, 1917/18 byly 4. ročníky předčasně ukončeny. Vyučování bylo přerušeno i ve školním roce 1918/19, jednak kvůli chřipkové epidemii, tak i vzhledem k poválečným změnám v říjnu/listopadu 1918.

V rámci poválečných změn hrozilo škole definitivní zrušení, které ohlásilo pražské Ministerstvo školství a osvěty pro další školní rok 1919/1920. Proto došlo v letních měsících 1919 k vyjednávání spolku německé průmyslové školy v Zábřehu a školního kuratoria s ministerstvem i s místními českými orgány. Nakonec 17. září 1919 došlo mezi spolkem a kuratoriem a státní správou reprezentovanou ministerstvem, městem Zábřehem a Národním výborem pro severní Moravu k dohodě. Podle ní bylo 22. září zahájeno v zábřežské škole zahájeno vyučování, ale počínaje rokem 1920/21 musela být škola přeložena do některého německého města severní Moravy či západního Slezska. Spolek se vzdal práva na zpětné převzetí a postoupil pozemek s budovami školy městu Zábřehu za finanční náhradu. Na Dnu německých měst v Olomouci se zástupci Spolku dohodli na přeložení školy do Šumperka, jehož obecní zastupitelstvo se uvolilo nést do podzimu 1923 veškeré náklady spojené s umístěním školy v tomto městě. Ministerstvo školství a osvěty návrh schválilo a povolilo přeložení školy do Šumperka.

Škola se do Šumperka přemisťovala tři léta 1920 – 1923. Dne 24. června 1923 se škola menší oslavou rozloučila se Zábřehem. Město Šumperk mezitím splnilo svůj závazek a v letech 1922 a 1923 byla na pozemku města postavena dnešní budova školy spolu se sousední vilou a ředitelským bytem a to nákladem 2,700.000 Kč. Zasloužil se o to především tehdejší šumperský starosta Johann Wiltschke. 4. září 1923 došlo k oficiálnímu předání budovy starostou Wiltschkem do správy státu a školy. Od šk. roku 1921/22 bylo na škole zavedeno vyučování českého jazyka, ve šk. roce 1924/25 vstoupil v platnost nový učební plán, který k dosavadním povinným předmětům připojil zdravotní výchovu a jako volitelný předmět přibyla angličtina a ve šk. roce 1929/30 i tělocvik. Stejně jako před 1. světovou válkou probíhaly maturity ve znamení vysokých nároků. Písemné zkoušky trvaly celý týden a ústní 3 až 4 dny. Škola se také mohla do konce dvacátých let představit širší veřejnosti při oslavách třicetiletého trvání školy ve dnech 10. – 12. června 1927. Fakt, že se škola těšila přízni československých státních úřadů, je vidět z toho, že např. v roce 1929 byl ředitel školy pozván na recepci k prezidentu T.G.Masarykovi na Hrad u příležitosti prezidentových narozenin. Do života školy zasáhla rušivě světová hospodářská krize první poloviny třicátých let. Tak v roce 1931 odpadly z úsporných důvodů nepovinné předměty, angličtina a stenografie, k jejichž výuce došlo znovu v druhé polovině třicátých let, kdy na škole přibyl další předmět, branná výchova. Na druhé straně se škola připojila k akcím, které měly za účel jistým způsobem eliminovat důsledky rostoucí nezaměstnanosti. V roce 1933 zahájila akci „Domov pro mladistvé nezaměstnané“, kdy ve čtyřech skupinách se střídalo v dílnách 120 mladých nezaměstnaných. Osudový rok 1938 přinesl nejprve výměnu ředitele. Během zářijové mobilizace muselo pět profesorů školy narukovat a 27. září byla budova školy zabrána čsl. armádou jako vojenský špitál. Po mnichovském diktátu byla sice budova opět uvolněna a celá škola se 9. října zúčastnila oslav připojení k říši před radnicí, ale na normální vyučování si žáci museli počkat, neboť už následujícího dne zabrala budovu policejní jednotka z říše, která ji držela až do 14. listopadu. Teprve potom se poprvé konal tzv. apel – nástup žáků s nacistickými vlajkami podle říšského vzoru, jímž bylo vyučování zahájeno. Okamžitě byla zrušena výuka češtiny a branná výchova, angličtina, stenografie, zpěv a hudba se staly volitelnými předměty, za které se ale muselo platit. Změnil se i název školy na „Státní průmyslová škola v Šumperku“ a rozrůstal se počet vyučovacích předmětů. Např. němčina, nacionálně politické vyučování, projekce, letadla a letectví. Říšskému vůdcovskému principu bylo podřízeno i pedagogické vedení školy. Z ředitele se stal vůdce školy, který měl zástupce a dva vedoucí oddělení: elektrotechniky a strojírenství. Škola měla dále poradní sbor, v němž zasedal starosta města, zástupci průmyslu, průmyslové a obchodní komory v Opavě, řemeslníků a řemeslnické komory v Šumperku a jeden zástupce školy. Pro přijetí do školy bylo na prvním místě důležité potvrzení o árijském původu. Teprve konec 2. světové války roku 1945 znamenal konec německé státní průmyslové školy v Šumperku.

Průmyslová škola 1945 – 1954 Dne 23. května 1945 převzal budovu bývalé německé průmyslové školy v Šumperku z pověření Zemského národního výboru v Brně profesor reálného gymnázia v Šumperku PhDr. Jan Jersák, který ji 16. června 1945 předal prvnímu poválečnému řediteli české průmyslové školy Ing. Vladislavu Vítovi. Zájem o školu byl obrovský. Přihlásilo se 2038 uchazečů, z toho mohlo být přijato pouze 449. Na škole byly otevřeny dva čtyřleté obory: elektrotechnický a strojnický, a tři obory dvouleté, mistrovská škola strojnická, elektrotechnická a stavební – oddělení zednické. Ve školním roce 1946/47 byla zrušena dvouletá mistrovská škola stavební výnosem Ministerstva školství a osvěty a následující školní rok 1947/48 nebyl proveden zápis do čtyřleté vyšší škol elektrotechnické. Školním rokem 1950/51 začala škola užívat název „Vyšší škola průmyslová“. Ve šk. roce 1951/52 byla otevřena nová specializace, protože u čtyřleté elektrotechnické větve byla otevřena speciální třída pro ČSD, tedy železniční. A ve školním roce 1952/53 se setkáváme se železničními třídami už u obou větví čtyřletého studia. Mistrovská škola elektrotechnická byla v Šumperku zrušena. Počínaje školním rokem 1953/54 byly na škole čtyři větve čtyřleté vyšší školy: strojnická, strojnická železniční, elektrotechnická a elektrotechnická železniční. Z dvouletého studia zůstala pouze večerní škola strojnická. Protože žáci školy byli i ze vzdálenějších míst, byl při škole už ve školním roce 1946/47 zřízen internát a studentská menza. V druhém poválečném školním roce vznikl na škole 32 členný dechový orchestr, 14 členný orchestr jazzový a pěvecký soubor, který měl dokonce 52 členů. Už 25. června 1947 se orchestr představil šumperské veřejnosti promenádním koncertem ve Smetanových sadech. Z kulturní činnosti v prvních poválečných letech zaslouží zmínku velké oslavy, které škola uspořádala ke 100. výročí narození Františka Křižíka 30. ledna 1948. Průmyslová kola 1954 – 1980 Červnový zápis pro školní rok 1954/55 se konal už pod hlavičkou Průmyslové a železniční školy, která pak byla v pozdějších letech dokonce označována jen jako železniční škola. Od poloviny 50. let byly na škole tyto hlavní čtyřleté obory: technologie strojírenství, elektrárny a rozvodné systémy, lokomotivní a vozové hospodářství a elektrická trakce a energetika v železniční dopravě. Kolem roku 1958 škola doslova praskala ve švech a nic nepomohlo, že r. 1961 získala pár tříd v budově bývalé odborné školy tkalcovské. Teprve však po otevření nové budovy učňovské školy byla stará budova uvolněna pro Průmyslovou a železniční školu a byla označována jako její II. budova. V roce 1979 pak škole přibyly místnosti školy na Sadové ulici u farního kostela. Rostoucí počet žáků kladl i velké nároky na internátní ubytování. V polovině 60. let měla škola už pět internátních objektů: na ul. Husitské, Na Vyhlídce, Na Lužích, v Sobotíně a v Rapotíně, celkem pro 320 žáků. Dalších více jako 200 žáků dojíždělo denně z okolních obcí. Problémy u ubytováním pak koncem 60. let vyřešila do značné míry výstavba moderního Domova mládeže na Bratrušovské ulici, a to o kapacitě 320 lůžek. Velký počet žáků počátkem 60. let nutil k rozšíření školy. Už tehdy byl vypracován projekt přístavby, jehož realizace byla ale stále odkládána a došlo k ní až v 80. letech. Předtím byla v 50. letech vybudována kotelna a svařovna, v roce 1960 ve sklepních prostorách vybudovali žáci šatny. Stejně jako jiné školy nezůstala ani Průmyslová a železniční škola v Šumperku ušetřena politických tlaků. V roce 1957 byly na škole zavedeny politické pětiminutovky před vyučováním. V roce 1962 byla do výuky 1. ročníků zavedena občanská výchova, aby – jak praví kronika – „bylo možno sledovat názory žáků a usměrňovat je“. Významným mezníkem v životě školy se stalo období Pražského jara. Uvolnění cestovních omezení přineslo zvýšený zájem o studium cizích jazyků. Už v roce 1968 vznikly na škole tři skupiny výuky nepovinné angličtiny a dvě skupiny nepovinné němčiny. Místo ČSM vznikla na škole organizace středoškolské mládeže, byly zhotoveny odznaky školy, celá škola žila bouřlivými událostmi roku 1968, protestovala proti srpnové okupaci a reagovala i na to, když v říjnu obsadila sousední kasárna sovětská posádka. Nejvýznamnějším protestem proti nastupující tzv. normalizaci se stala oběť studenta Jana Zajíce, který se po Janu Palachovi 25. února 1969 upálil na Václavském náměstí v Praze. Následující školní rok 1969/70 přinesl řadu normalizačních opatření. Výborem ZO KSČ byla provedena analýza ideově politické úrovně sboru, byly uskutečněny pohovory s vyučujícími. Několik učitelů bylo nuceno školu opustit. Byla zdůrazněna angažovanost na úseku komunistické výchovy. Zvláštní místo v životě školy zaujala družba s vysokou školou železniční – NIIŽT v Novosibirsku, navázaná v předvečer Pražského jara v roce 1967. V jejím rámci odjela 20členná skupina žáků a učitelů šumperské školy do Novosibirska, kde několik týdnů pracovala a seznamovala se se Sovětským svazem a naopak do Šumperka přijeli studenti z Novosibirska na práci a seznámení se s naší republikou. Důležitou roli v životě školy hrál od 50. let sport. Mezi nejoblíbenější sporty vedle lehké atletiky patřila kopaná, odbíjená, stolní tenis, lyžování, střelba a vodáctví. Škola byla pravidelně zastoupena nejen v okresních a krajských soutěžích, ale i v celostátních středoškolských hrách mládeže a v celostátním turnaji průmyslových a železničních škol. Z významných úspěchů v 60. a 70. letech nutno vzpomenout na 1. místo v přeboru republiky v odbíjené ve Frenštátě v roce 1967, vítězství ve středoškolských hrách mládeže v košíkové a ve fotbalovém turnaji železničních škol v České Třebové v roce 1968, 1. místo v turnaji železničních škol v košíkové v roce 1971 atd. Od poloviny 60. let se konal lyžařský výcvik v Krkonoších, což bylo vzhledem k blízkosti Jeseníků zbytečně nákladné, a tak škola začala budovat od poloviny 70. let vlastní lyžařské středisko v Kunčicích na Staroměstsku.

Průmyslová škola 1980–2004 1. září 1980 obdržela Průmyslová a železniční škola v Šumperku nový název, a to Střední průmyslová škola v Šumperku. Osmdesátá léta přinesla už od 60. let projektovanou generální rekonstrukci hlavní budovy školy na ul. Gen. Krátkého. Předcházela jí generální oprava bývalé učňovské školy na ul. 8. května v letech 1981 – 1983. V roce 1981 byla také provedena úprava školní budovy na ul. Sadové. V září téhož roku byla zahájena generální oprava hlavní budovy. V 80. letech došlo také k výstavbě lyžařského areálu v Kunčicích. V roce 1984 byla provedena rekonstrukce lyžařských vleků a o rok později se škola stala pořadatelem neoficiálního mistrovství ČSSR v lyžařské akrobacii. Významným mezníkem v historii školy se staly listopadové události roku 1989. Dnem 1. ledna 1991 se Střední průmyslová škola stala samostatným právním subjektem, podřízeným přímo Ministerstvu školství. V březnu 1993 poctil školu svoji návštěvou prezident Václav Havel, který se přišel rovněž poklonit památce Jana Zajíce. Po stránce organizace výuky došlo na škole k několika změnám. K tradičním oborům, jako bylo strojírenství, elektrická trakce a elektrotechnika, údržba a provoz kolejových vozidel, železniční doprava a přeprava přibyly další obory. Ve šk. roce 1991/92 stavební obnova a zasilatelství. V tomto roce byly v hlavní budově upraveny dvě počítačové učebny, rok na to už čtyři vybavené moderními počítači. Dále přibyl obor technická administrativa a bylo zřízeno pomaturitní studium užití osobních počítačů a nový další obor management strojírenství. V rámci modernizace školy v souladu s požadavky doby byla vypracována osnova vyššího odborného studia, takže 1. září 1996 se škola změnila na Vyšší odbornou školu a Střední průmyslovou školu. Tříleté pomaturitní studium je zaměřeno na aplikaci výpočetní techniky. V posledních letech došlo též ke změnám v ohledu učeben a dílen. Byla zrušena rýsovna a otevřena dílna automatizace, vzniklo „Školicí a informační centrum“ v bývalé stolárně a otevřena byla učebna společenských věd. V roce 1994 vznikla na škole zajímavá tradice „Viktor – Vítěz“, umělecké ztvárnění vítěze pro nejlepší žáky v ohledu studijním, kulturním, sportovním a fair play. V říjnu 1995 vznikla na škole další akce Re Spondeo pro 1. a 4. ročníky, totiž přijetí do řad studentstva a povýšení na maturanty. Výraznou orientaci školy na počítačovou techniku dokládá třídenní konference počítačové techniky v květnu 1995, které se vedle zástupců asi 50 škol zúčastnili také zástupci firem a podniků. Škole vydatně pomáhala Rada rodičů a přátel školy. Ti patřili k hlavním sponzorům a představitelům nadace „Moderní škola“. Díky jejich porozumění se mohly uskutečnit i první poznávací, jazykové a sportovní zájezdy do západoevropských zemí(Anglie 1994,1995,1996, Německo a Itálie 1994, Španělsko 1995). Od roku 1995 je na škole pořádána jazyková soutěž v angličtině a němčině. Počínaje rokem 1993 byla opět obnovena tradice školních společenských plesů a počínaje školním rokem 1994/95 začala škola vydávat po delší odmlce tištěné výroční zprávy ,které informují o všem závažném, co se v daném školním roce přihodilo. Z iniciativy žáků školy začal vycházet od roku 1992 i školní časopis Sepešák. Ve školním roce 1996/7 začala škola s výukou nového studijního oboru „informační technologie“ – prošel řadou obsahových úprav a je do dnešních dnů vyhledávaným studijním oborem. Na tradici zajímavých výchovných aktivit navázala škola projektem „Osobnost studenta a zdravý životní styl“ a v úvodu školního roku ve spolupráci s katedrou rekreologie zrealizovala akci GO! – prostor pro neformální seznámení studentů prvních ročníků mezi sebou a se svými učiteli. V únoru 1997 se škola dočkala slavnostního otevření přístavby – dvoupodlažních šaten moderního vzhledu. Rok 1997/98 byl rokem výrazných aktivit školy spojených s oslavami stého výročí školy. Následující školní rok se zapisuje do historie školy tím, že definitivně ukončuje výuku v budově U Grandu a byla tím udělána i pomyslná tečka za ryze železničními obory na škole. Škola dočasně využívá prostor V. ZŠ a v listopadu 2002 se dočká po více než padesáti letech soustředění výuky do jednoho komplexu budov. Jejich vybavením se vytváří kvalitní zázemí pro pedagogickou činnost i netradiční výukové metody. Ke změnám dochází i ve skladbě oborů, zajímavou studijní možnost představuje obor „technické lyceum“. Ve školním roce 2003/4 studuje na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole 937 studentů – 675 na oborech SPŠ (informační technologie – aplikace osobních počítačů, strojírenství, elektrotechnika, technické lyceum, provoz a ekonomika dopravy), 232 studentů VOŠ a 30 je zapsáno do dálkového studia VOŠ. Výuku na škole zajišťuje 64 učitelů, do chodu školy promlouvá i Rada přátel SPŠ a studentský parlament, prostor pro studentské aktivity vytváří Klub KA.

V následujícím desetiletém období došlo k významným proměnám školy, které zásadním způsobem utvářejí její současnou podobu. Ve školním roce 2004/2005 přivítala škola první žáky dvou nových oborů, a to průmyslového a grafického designu. Desetileté výročí obou oborů v roce 2014 rozšířilo novou tradici studia naší školy a završilo spektrum vyučovaných studijních oborů, jež v úplnosti tvoří: strojírenství, elektrotechnika, informační technologie, technické lyceum, průmyslový a grafický design. Vyšší odborná škola nabízí absolventům všech typů studijních oborů středních škol vyšší odborné vzdělání v oboru „Informační technologie“ – vzdělávací program Multimediální internetové služby. Hlavní budova školy, jejíž „normalizační vzhled“ nebyl vhodným příkladem citlivé rekonstrukce v perimetru přilehlé čtvrti, byla postupně modernizována. V průběhu uplynulého období byla nejprve její kapacita rozšířena o specializované učebny v půdní vestavbě, úplnou modernizací prošla také učebna elektrotechniky a fyziky. Škola tak získala v prostorách původní budovy moderní výukové prostory s vynikajícím technickým vybavením umožňující žákům získat dovednosti na takové úrovni, které požadují nejenom čeští, ale i zahraniční zaměstnavatelé Olomouckého kraje. Rekonstrukci prošla také sociální zařízení budovy. Avšak zásadní proměnou, jež změnila její vzhled, prošla hlavní budova v období let 2013 – 2014. Došlo k izolaci základů, zateplení stěn a střechy budovy. Byla instalována nová okna a fasáda hlavního průčelí byla opatřena citlivě koncipovaným barevným spektrem. Díky tomuto zásahu jsou všechny části školy (hlavní budova a přístavby) jedním kompaktním urbanistickým celkem, který vytváří důstojnou dominantu této části Šumperka.

„Ve jménu života vašeho Hořím Jan“ 25. února před více něž padesáti lety otřásla školou tragická událost – její devatenáctiletý student se v Praze na Václavském náměstí upálil. Tato druhá pochodeň, která měla „svítit na cestu k svobodnému a šťastnému Československu“, byla vyjádřením nesmiřitelnosti s tím, že pásy sovětských tanků zničily ideály Pražského jara a lidé se tak rychle situaci podřídili. Jan Zajíc se ke svému burcujícímu činu připravoval dlouho. Snad už na pohřbu Jana Palacha v něm zrál úmysl následovat ho. Své tehdejší pocity vyjádřil v jedné ze svých básní: Rozmarné odpoledne. Kolem vezou víc než Promethea. Oči jsou prolomená hráz. Pláču – v dešti – na chodníku. Pro všechno. Pro těch jednadvacet let, Pro Člověka, co odmítl jít zpět, pro srdce, do kterého by se vešel svět, pro několik nevykřičených vět, pro cizími vojáky sražený jarní květ. Chce se mi zařvat – teď, hned: „Pryč s nimi! Ať žije nový svět!“ To ticho řve za mne. Praha teď skutečně dotýká se hvězd. Svou bolestí, co zatíná ruku v pěst. Ticho rve uši. Všichni vědí a mlčí. Ústa jim zacpal strach ze života a smrti. Je leden roku 69, I láska bolí – Proto pláču. Rozhodnutí, se kterým se Jan zřejmě předem netajil, se začalo brát vážně až 25. února, kdy se nedostavil do školy. Tehdejší ředitel školy Ing. Waller se asi v 8.45 obrátil na místní SNB a o domněnce je informoval. To už byl Jan skutečně na cestě do Prahy, kam cestoval se dvěma spolužačkami, které vykonávaly v rychlíku praxi. V Praze se s nimi rozloučil a vydal se na Václavské náměstí, které si vybral jako místo ukončení svého života. Den před smrtí napsal tyto verše: Slyším vaši zbabělost Křičí na polích Řve ve městech Skuhrá na rozcestích Jektá strachem ze smrti A necítí, že smrt upozorňuje a vábí Bije z věží kostelů Umíráček národů a zemí Ve jménu života vašeho Hořím Jan Napsal dopisy rodičům, přátelům, občanům republiky. Objasňuje motiv svého činu: „Ať moje pochodeň zapálí vaše srdce a osvítí váš rozum …“ Nestalo se tak. Jeho čin měl být zapomenut a dusná atmosféra nesvobody a strachu trvala další desetiletí. Po listopadu se situace změnila. Pamětníci vydali svá svědectví, vznikly dokumenty, Janovým životním osudem se motivovala televizní inscenace. V roce 1991 byla na škole odhalena pamětní deska – dílo ak. sochaře Olbrama Zoubka. Zde každoročně v den výročí uctívají památku Jana Zajíce představitelé školy, města, různých organizací, v roce 1993 i prezident Václav Havel. I v Praze na Václavském náměstí malý památník obětem komunismu připomíná smrt obou Janů. Upozorňuje na události, na které by se nemělo zapomínat.

Básnická sbírka Jana Zajíce