Šumperská léta 1920 - 1945

Škola se do Šumperka přemisťovala tři léta 1920 - 1923. Dne 24. června 1923 se škola menší oslavou rozloučila se Zábřehem. Město Šumperk mezitím splnilo svůj závazek a v letech 1922 a 1923 byla na pozemku města postavena dnešní budova školy spolu se sousední vilou a ředitelským bytem a to nákladem 2,700.000 Kč. Zasloužil se o to především tehdejší šumperský starosta Johann Wiltschke. 4. září 1923 došlo k oficiálnímu předání budovy starostou Wiltschkem do správy státu a školy. Od šk. roku 1921/22 bylo na škole zavedeno vyučování českého jazyka, ve šk. roce 1924/25 vstoupil v platnost nový učební plán, který k dosavadním povinným předmětům připojil zdravotní výchovu a jako volitelný předmět přibyla angličtina a ve šk. roce 1929/30 i tělocvik. Stejně jako před 1. světovou válkou probíhaly maturity ve znamení vysokých nároků. Písemné zkoušky trvaly celý týden a ústní 3 až 4 dny. Škola se také mohla do konce dvacátých let představit širší veřejnosti při oslavách třicetiletého trvání školy ve dnech 10. - 12. června 1927.
Fakt, že se škola těšila přízni československých státních úřadů, je vidět z toho, že např. v roce 1929 byl ředitel školy pozván na recepci k prezidentu T.G.Masarykovi na Hrad u příležitosti prezidentových narozenin. Do života školy zasáhla rušivě světová hospodářská krize první poloviny třicátých let. Tak v roce 1931 odpadly z úsporných důvodů nepovinné předměty, angličtina a stenografie, k jejichž výuce došlo znovu v druhé polovině třicátých let, kdy na škole přibyl další předmět, branná výchova. Na druhé straně se škola připojila k akcím, které měly za účel jistým způsobem eliminovat důsledky rostoucí nezaměstnanosti. V roce 1933 zahájila akci "Domov pro mladistvé nezaměstnané", kdy ve čtyřech skupinách se střídalo v dílnách 120 mladých nezaměstnaných. Osudový rok 1938 přinesl nejprve výměnu ředitele. Během zářijové mobilizace muselo pět profesorů školy narukovat a 27. září byla budova školy zabrána čsl. armádou jako vojenský špitál. Po mnichovském diktátu byla sice budova opět uvolněna a celá škola se 9. října zúčastnila oslav připojení k říši před radnicí, ale na normální vyučování si žáci museli počkat, neboť už následujícího dne zabrala budovu policejní jednotka z říše, která ji držela až do 14. listopadu. Teprve potom se poprvé konal tzv. apel - nástup žáků s nacistickými vlajkami podle říšského vzoru, jímž bylo vyučování zahájeno. Okamžitě byla zrušena výuka češtiny a branná výchova, angličtina, stenografie, zpěv a hudba se staly volitelnými předměty, za které se ale muselo platit. Změnil se i název školy na "Státní průmyslová škola v Šumperku" a rozrůstal se počet vyučovacích předmětů. Např. němčina, nacionálně politické vyučování, projekce, letadla a letectví. Říšskému vůdcovskému principu bylo podřízeno i pedagogické vedení školy. Z ředitele se stal vůdce školy, který měl zástupce a dva vedoucí oddělení: elektrotechniky a strojírenství. Škola měla dále poradní sbor, v němž zasedal starosta města, zástupci průmyslu, průmyslové a obchodní komory v Opavě, řemeslníků a řemeslnické komory v Šumperku a jeden zástupce školy. Pro přijetí do školy bylo na prvním místě důležité potvrzení o árijském původu. Teprve konec 2. světové války roku 1945 znamenal konec německé státní průmyslové školy v Šumperku.