Škola po roce 1945

Průmyslová škola 1945 - 1954

Dne 23. května 1945 převzal budovu bývalé německé průmyslové školy v Šumperku z pověření Zemského národního výboru v Brně profesor reálného gymnázia v Šumperku PhDr. Jan Jersák, který ji 16. června 1945 předal prvnímu poválečnému řediteli české průmyslové školy Ing. Vladislavu Vítovi. Zájem o školu byl obrovský. Přihlásilo se 2038 uchazečů, z toho mohlo být přijato pouze 449. Na škole byly otevřeny dva čtyřleté obory: elektrotechnický a strojnický, a tři obory dvouleté, mistrovská škola strojnická, elektrotechnická a stavební - oddělení zednické. Ve školním roce 1946/47 byla zrušena dvouletá mistrovská škola stavební výnosem Ministerstva školství a osvěty a následující školní rok 1947/48 nebyl proveden zápis do čtyřleté vyšší škol elektrotechnické. Školním rokem 1950/51 začala škola užívat název "Vyšší škola průmyslová". Ve šk. roce 1951/52 byla otevřena nová specializace, protože u čtyřleté elektrotechnické větve byla otevřena speciální třída pro ČSD, tedy železniční. A ve školním roce 1952/53 se setkáváme se železničními třídami už u obou větví čtyřletého studia. Mistrovská škola elektrotechnická byla v Šumperku zrušena. Počínaje školním rokem 1953/54 byly na škole čtyři větve čtyřleté vyšší školy: strojnická, strojnická železniční, elektrotechnická a elektrotechnická železniční. Z dvouletého studia zůstala pouze večerní škola strojnická. Protože žáci školy byli i ze vzdálenějších míst, byl při škole už ve školním roce 1946/47 zřízen internát a studentská menza. V druhém poválečném školním roce vznikl na škole 32 členný dechový orchestr, 14 členný orchestr jazzový a pěvecký soubor, který měl dokonce 52 členů. Už 25. června 1947 se orchestr představil šumperské veřejnosti promenádním koncertem ve Smetanových sadech. Z kulturní činnosti v prvních poválečných letech zaslouží zmínku velké oslavy, které škola uspořádala ke 100. výročí narození Františka Křižíka 30. ledna 1948.

Průmyslová kola 1954 - 1980

Červnový zápis pro školní rok 1954/55 se konal už pod hlavičkou Průmyslové a železniční školy, která pak byla v pozdějších letech dokonce označována jen jako železniční škola. Od poloviny 50. let byly na škole tyto hlavní čtyřleté obory: technologie strojírenství, elektrárny a rozvodné systémy, lokomotivní a vozové hospodářství a elektrická trakce a energetika v železniční dopravě. Kolem roku 1958 škola doslova praskala ve švech a nic nepomohlo, že r. 1961 získala pár tříd v budově bývalé odborné školy tkalcovské. Teprve však po otevření nové budovy učňovské školy byla stará budova uvolněna pro Průmyslovou a železniční školu a byla označována jako její II. budova. V roce 1979 pak škole přibyly místnosti školy na Sadové ulici u farního kostela. Rostoucí počet žáků kladl i velké nároky na internátní ubytování. V polovině 60. let měla škola už pět internátních objektů: na ul. Husitské, Na Vyhlídce, Na Lužích, v Sobotíně a v Rapotíně, celkem pro 320 žáků. Dalších více jako 200 žáků dojíždělo denně z okolních obcí. Problémy u ubytováním pak koncem 60. let vyřešila do značné míry výstavba moderního Domova mládeže na Bratrušovské ulici, a to o kapacitě 320 lůžek. Velký počet žáků počátkem 60. let nutil k rozšíření školy. Už tehdy byl vypracován projekt přístavby, jehož realizace byla ale stále odkládána a došlo k ní až v 80. letech. Předtím byla v 50. letech vybudována kotelna a svařovna, v roce 1960 ve sklepních prostorách vybudovali žáci šatny.

Stejně jako jiné školy nezůstala ani Průmyslová a železniční škola v Šumperku ušetřena politických tlaků. V roce 1957 byly na škole zavedeny politické pětiminutovky před vyučováním. V roce 1962 byla do výuky 1. ročníků zavedena občanská výchova, aby - jak praví kronika - "bylo možno sledovat názory žáků a usměrňovat je". Významným mezníkem v životě školy se stalo období Pražského jara. Uvolnění cestovních omezení přineslo zvýšený zájem o studium cizích jazyků. Už v roce 1968 vznikly na škole tři skupiny výuky nepovinné angličtiny a dvě skupiny nepovinné němčiny. Místo ČSM vznikla na škole organizace středoškolské mládeže, byly zhotoveny odznaky školy, celá škola žila bouřlivými událostmi roku 1968, protestovala proti srpnové okupaci a reagovala i na to, když v říjnu obsadila sousední kasárna sovětská posádka. Nejvýznamnějším protestem proti nastupující tzv. normalizaci se stala oběť studenta Jana Zajíce, který se po Janu Palachovi 25. února 1969 upálil na Václavském náměstí v Praze.

Následující školní rok 1969/70 přinesl řadu normalizačních opatření. Výborem ZO KSČ byla provedena analýza ideově politické úrovně sboru, byly uskutečněny pohovory s vyučujícími. Několik učitelů bylo nuceno školu opustit. Byla zdůrazněna angažovanost na úseku komunistické výchovy. Zvláštní místo v životě školy zaujala družba s vysokou školou železniční - NIIŽT v Novosibirsku, navázaná v předvečer Pražského jara v roce 1967. V jejím rámci odjela 20členná skupina žáků a učitelů šumperské školy do Novosibirska, kde několik týdnů pracovala a seznamovala se se Sovětským svazem a naopak do Šumperka přijeli studenti z Novosibirska na práci a seznámení se s naší republikou.

Důležitou roli v životě školy hrál od 50. let sport. Mezi nejoblíbenější sporty vedle lehké atletiky patřila kopaná, odbíjená, stolní tenis, lyžování, střelba a vodáctví. Škola byla pravidelně zastoupena nejen v okresních a krajských soutěžích, ale i v celostátních středoškolských hrách mládeže a v celostátním turnaji průmyslových a železničních škol. Z významných úspěchů v 60. a 70. letech nutno vzpomenout na 1. místo v přeboru republiky v odbíjené ve Frenštátě v roce 1967, vítězství ve středoškolských hrách mládeže v košíkové a ve fotbalovém turnaji železničních škol v České Třebové v roce 1968, 1. místo v turnaji železničních škol v košíkové v roce 1971 atd. Od poloviny 60. let se konal lyžařský výcvik v Krkonoších, což bylo vzhledem k blízkosti Jeseníků zbytečně nákladné, a tak škola začala budovat od poloviny 70. let vlastní lyžařské středisko v Kunčicích na Staroměstsku.